Zimní přechod Hrubého Jeseníku

Nevim jak přesně začít a pokračovat, a tak začnu trasou a historií.

Začátek jsem naplánoval a dodržel z Ramzové, super spojení, vyrážel jsem v sobotu v 06:01 z Pardubic vlakem a v 08:40 to stavělo v Ramzové. První pohled na Jeseníky v dolních polohách mě zdrtil, vypůjčil jsem se sněžnice, kdyby byly moc husté sněhové podmínky, ale vzhledem k tomu, že celý pátek pršelo a to i nahoře, dolní sníh byl pryč a udržel se jen na sjezdovkách, noční můra.

Tuhle štreku jsem měl v merku už nějakou dobu, nejblíž jsem jí byl v listopadu, když nebylo jisté, jestli se Sečanem odjedeme do Nízkých Tater nebo ne - měl jsem tuhle trasu jako záložní plán na další sólo přechod.

No nic zapsal jsem svou zdrcenost do deníku a vyrazil. Když jsem nastoupal nějaký metry už to ušlo, sníh (spíš ledofirn) všude okolo, takže už to bylo o něčem jiném.

kousek od vrcholu Šeráku.........krásný počásko

Dupal jsem dál, sem tam zastavil na čaj nebo polévku a trochu se ohřát, teplota se pohybovala od -5°C do -12°C, podle toho jak svítilo sluníčko.

vyhlídka na vrcholu Keprníku

Tady už byl viděl Praděd a víceméně mě tento pohled doprovázel až na něj. Nějak jsem došlapal na Červenohorské sedlo, tam proběhl čas s rumem a koláč a začala být akutní otázka kde přespat. Světla bylo ještě dost, tak jsem se vydla ze sedla nahoru na Velký klínovec, že tam někde rozbiju bivak. Když jsem dorazil nahoru stálo tam turistické odpočívadlo, tak jsem začal uvažovat, že nechám stan stanem a přespím tam (žádný luxus upozoňuju, střech, 3 stěny a lavička. To už přicházeli dva kluci, kteří stejně jako já vyrazili okusit mráz. Oba stejně vybavení, jen měli výhodu, že se podělili o váhu společného vybávka. No dali jsme vařit vodu (sníh) a mezi tím postavili stany. Záhrab byl nemožný, protože nebyla dost silná vrstva sněhu, a tak zbylo jen stavět na vrstně zmohlého zmrzlého sněhu a doufat, že se v noci neproboříme. Proběhla gulášovka a dohajan.

foťák to nevzal, ale za mnou je krásný pohled na praděd a zbytek hřebenu

Už jste někdy "spali" v -11°C? Je to dost nahovno, každá hodina trvá strašně dlouho, jít se v noci vycikat zahrnuje moc úkonů a vůle, po 8 hodinách ve spacáku je tělo dost rozlámaný, ne teda že by na tom bylo líp, než do spacáku lezlo. No nic to musíte zažít.

Ráno bylo všechno zmrzlý na kost, když člověk vyleze ze spadáku do -15°C a má na sebe hodit ledovou budnu, pakovat, vařit atd. je to děs, hlavně všechno děláte pomalu jak lenochod. Navíc jsem si nevzal foťák do spacáku a tak nebyla možnost to cvaknout.

Další cesta už byla větší zábava, stavil jsem se na Švýčárně na pivko a od ní už jsem to mohl vzít volným terénem na sněžnicích, žádný vyhejbání běžkařům a jejich pohledy jako že jsem debil, proč se tahám s krosnou no to radši neřešit. Takže na Praděd kolmo, tam malá sváča a pokec s paní, která byla na Blanku, takovej polotraverz dolů, obešel jsem Ovčárnu a od boudy HSČR jsem to vzal kolmo na Petrovi kameny, to byla paráda, dost prudký a pravej firn, vyšlápnul jsem to jen díky hrotům na sněžnicích. Od Petrových kamnů, bylo všechno tvrdý jako kluziště, takže jsem šel dál na šněžnicích kvůli mačkovému efektu. Připadal jsem si jako stará polárnická páka. Super. Celkem v klidu jsem přeběhl Vysokou holy, Velký Máj a Nad jelení studánkou jsem uvažoval o tom, že to rozbalím, protože jsem byl už dost unavenej, ten pohyb ve volným terénu je přece jen namáhavější. No ale přemluvil jsem se ještě na 2km k studánce, díky bohu za to, čekala mě tam odměna. Turistivká odpočívárna, ale ne stolek se střechou, klasická útulna ve stylu Slovače.

odpočívadlo Jelení studánka

Nádhera, uvnitř příjemných -6°C, což byla paráda, uvařil jsem v sedě, když jsem musel v noci ven bylo to o dost snesitelnější a taky krásný výhled na města v údolí. Než jsem vlezl do spacáku, tak jsem dal pár dřepů a kliků, aby mi netrvalo tak dlouho jako včera se zahřát. Noc byla super, dokonce jsem si ráno hodinku a půl přispal, čekalo mě už jen 6 km na Skřítka, takže nebylo kam spěchat.  Mimochodem, tuhle budovu nechal postavit velitel horské služby, jako výchozí bod při záchrankách, ale byla v takovým stavu, že se do toho vložili študáci ze Šumperské SOŠ životního prostředí a sehnali sponzory, vytahali tam veškerej matroš a s pomocí truhláře jí dali kompledtně dokupy - takže poklona takovejmle lidem - ať jich je víc.

Jediný co mě nasralo, byly poslední dva kilometry, kde byla cesta jeden led a kvůli kamení nešlo jít ve sněžnicích, zkoušel jsem to jít lesem, ale to taky nešlo stále. No a když jsem přecházel na druhou stranu, vždycky jsem sebou plácnul jak bobek do záchoda. Pěkně jsem si pomlátil rameno a každej pád bolel víc a víc, dokonce mi byly k prdu i hůlky, do toho ledu se nezasekli ani ťuk.

No jinak super. Cesta domů byla dlouhá, ještě pořád dospávám deficit, ale nové zkušenosti k nezaplacení.

PS: Víte, jak poznáte, že už Vám je teplo? Že se vám bez jakéhokoliv impulzu postaví péro. U toho jsem si vzpomněl na film Vertical limit: "Je mi super, letos mi rozmrznul pták."