JANK(N)OVINY - září 2011

     Tak si myslim, že je to měsíc, co jsem něco napsal na blog, ale jistej si nejsem. Proto ty (N)oviny, to jako měsíčník. Zkusím to napsat trochu chronologicky.
 
     První týden byl dost hektický, nato že měl být o čerpání nové energie a síly, tak mě spíš vysál až na dno. Začátek byl někde po poledni 2. září, kdy mě uvítal otec po příjedzdu z Plzně sklenkou whisky a neskončili jsme u jedné. To byla myslím středa. Večer jsem zakončil procházkou prázdnými Dašicemi na několika pávech dobrého green-mental-salát-úletu. Až do neděle to bylo dost podobné. Hlavní je, že jsem spal s velkým S. Prostě hodně spal, to mluvím třeba o 14 hodinách denně a díky mému "úspěchu" mě dokonce nechali všichni v klidu.

Takhle se má hlídat....

     Druhý týden jsem začal klusat, šlo to z tuha. Zkoušel jsem to tak po 3, 5 nebo 6km, víc jsem ještě ani nezkoušel. Hlavní je nezošklivit si to. Plány na půlmarathon mám, ale nic víc neřeknu, protože moje plány většinou skapou na podlahu a brzo se vsáknou. Poslední týdny se nesou dost v duchu souboje starého a nového o mou osobu - tím myslím starou yorkshirku Zuzanku a nového německého ovčáka Rolfa. Bohužel Rolf je vetřelcem a Zuzanka zase morče na hraní, takže hlídání a okřikování a proutek a zavírání dveří atp.
Týden končil otcovou oslavou 50. narozenin, díky že jsem mohl řídit, království za koně a koně za střízlivý den.

     V třetím týdnu jsem začal brigádničit pro kámoše, takže díky hodně dlouhým směnám a mojí nové kámošce lopatě jsem byl běhat jednou a neučil jsem se ani jednou. Týden ve znamení práce - sprcha - postel, nevadí bez peněz si někam zalez a s nimi klidně vylez. 14. září první bezproblémocý zápis po dlouhé době a zase práce. Myslim, že někdy od pátku jsem začal pařit s dávnou kamarádkou s výhodami a potvrdilo se to jako skvělá změna a pozvedlo mi to morálku.

     Ve čtvrtém týdnu opět pracovně a když se dalo, tak jsem zašel na pytel a trochu pocvičit. Ani nevim, ale asi se nic jiného nestalo až do pátku. Kokiho návrato-narozeninová akce mi dost zamávala s bytím, to se scvrklo na touhu přežít další den a usnout kdekoliv, klidně i na podlaze pomočených veřejných záchodků (to přeháním, zaspal jsem a pokracoval v autě cestou do práce a zpět, naštěstí se dělalo jen do 11:30). To byl asi ten litr Rumu nebo víc, ale co je třeba se občas skutečně vydezinfikovat. Chlapcům v práci jsem to vrátil v neděli, kdy na tom byli špatně zase oni a já předbral veškerou iniciativu, tzn. organizaci práce - výkon práce - a přívoz a odvoz z práce. No vostrej víkend.

     Pátej týden by ušel nebýt Janka Bechera zvaného Šestého a k tomu nějaké Dašické dvanáctky. No jinak týden opět pracovní a cvičící, paráda, tělo začíná spolupracovat a zase jsem probudil atrofované svaly k životu. Ve čtvrtek 29. září jsem vložil kulturu. S Janou jsme vyrazili na Pardubický zámek, do rytířského sálu na Barroco Sempre Giovanne - seskupení, které zahrálo po třech skladbách od 6 autorů. První půle byla dost slušná, ale na poslední vystoupení loňské sezóny zakončené Čtyřmi ročními obdobími od Vivaldiho, to rozhodně nemělo, nemyslím ve kvalitě provedení ale celkově v hudbě. Těšil jsem se tedy na druhou půli, kdy opravdu došlo k tomu na co jsem čekal a to na mrazení po zádech a mravenčení od žaludku až na obličej, bohužel jen na pár sekund, kdy veškerý dojem smazal některý z houslistů, asi čtyřmi brutálními chybami, které trhaly uši. No nic v sobotu volno, to jsem prospal a v něděli práce, takže jak vidíte pořád se bavím. Navíc když přijedu dřív domů tak něco sfouknu, jako třeba štípání dříví u babičky nebo tak, ale co, to je život a pěkná práce, lepší než v kanclu.

     Dost keců, asi už je to až moc dlouhé, tak zase za Bůh ví jako dlouho. Mějte se aspoň tak jako já.