JANK(N)OVINY - říjen 2011

Je 3. listopadu, takže tohle vydání emituji o jeden den dříve, speciálně pro kamaráda triatlonistu, který už nedočkavě klepe prstem na myši nebo klávese F5 (díky za koment Sečane).

Jeník Permoník - to aby bylo foto

No, jeden měsíc, to je docela doba, takže jsem si musel dokonce přečíst o tom,co se dělo v říjnu, abych věděl, kde vůbec napojit. Nakonec mě zachránil můj fyzický deník, i když ani do něho už příliš nepíšu, možná to bude tím, že docela začínám žít ve skutečném světě. Hlavně je to znát na tom, že rozlišuju pracovní týden a víkend, to pro mě na škole nemělo vůbec význam, středa jako neděle.

Už teda začínám. JIS karta - to byla první bitva mojí říjnové války. Jiska je studentská karta na ZČU, kterou mi v lednu zrušili, protože přecházejí na novou, která se spojí s plzeňskou kartou a bude multifunkčnější (asi nějaké firmě chyběla práce a někomu na univerzitě chybělo něco do kapsy). No a tak začal tento odstavec už v lednu 2011. Poslal jsem několik fotografií, které mi byly všechny zamítnuty, něco se prostě našlo. Rezignoval jsem s tím, že mě vyhodí ze školy a že už ji nebudu potřebovat, ale ejhle potřebuju a to do právnické knihovny (kde se mimochodem skvěle spí v klubovně na gauči). Takže druhé kolo začalo už v září a při asi šesté fotce a novému problému v existenci staré blokované karty, takže asi 5 mailů a hodně slibů, jsem ji získal. Tady začíná druhý odstavec a další týden, který se mi velice líbil.

Plzeň. V pondělí 17. 10. jsem vyrazil udělat další díru do zdi, která mě dělí od titulu. Takže jsem začal vyzvednutím JISkarty a následně běháním po fakultě a sháněním vedoucího práce a dál hledáním materiálů atp. k diplomce na téma - Právní regulace reklamy na soukromoprávních TV de lege ferenda. No vedoucího ještě nemám, na Mediální právo je totiž jen jeden člověk na celé fakultě a neodpovídá na maily. No k tomu co mě bavilo - samozřejmě mě bavily holky v knihovně, v Menze a tak vůbec v Plzni. Další sranda byla v pátek, kdy před odjezden za bráchou do Vodňan, mě odchytila holka jestli nechci hrát v sobotu ve filmu, že přej potřebují cituji: "pár pořádných chlapů jako jsi ty (já)." No prča, asi film o hooligans nebo něco o barbarech. Můj přirozený exhibicionismus mě táhl za kariérou filmové stár :) , ale už jsem volal bráchovi, takže nic. No a Karma mi splnění slibu vrátila už v tu inkriminovanou sobotu a to tak, že jsem tetoval bráchu na záda, no zábava nevídaná, dokonce se mi zadařilo, takže prej bude další objednávka. To je vidět, že člověk může být vším čím chce. Taky padlo něco alkoholu, ale vzhledem k tomu, že švagrová měla narozeniny, tak v tom nevidím problém.

Další týden byl asi pracovní, ale nevím jestli se stalo něco o čem psát. Takže přeskočím dál, nebo ne, už vím, řídil jsem Avii, to je stroj, no hustá zkušenost, ale dalo se, myslel jsem si taky že je to těžší, ale chce to jen jet a neposlouchat jak motor kvílí.

Poslední info ve stratce je, že tento týden proběhlo dědické řízení a tak jsem oficiálně majitel domku s velikou zahradou plnou jabloní a dílnou s graráží. No a když už jsem ten majitel nemovitosti v Dašicích, proč bych hned neotravoval na Městském úřadě, ne? No nejdřív jsem byl na úřadu zjistit jak na to a obratem do hodinky jsem s 2 kopiemi žádosti otravoval znovu a zajistil povolení ke skácení přerostlého stromu na dvoře, který se nakonec pravděpodobně stane Dašickým vánočním stromkem pro tento rok, ale o tom se bude ještě trošku jednat. Já dofám, že to klapne, jinak by město platilo kácení, dopravu bůh ví odkud a ještě samotný strom, takže to snad klapne. No a v lednu se bude teprve štípat do krbu.

To je asi všechno co se stalo, jo a konečně jsem se kousnul a dal si 12,5 km v tempu kolem 6´40´´, chtělo to jen vyběhnou pryč a nedělat kolečka, protože když už jste v Ředicích, tak kratší cesta zpět nevede. Už se těší na Vinařský půlmarathon, bude prča, možná, že se i utavim, jak budu chtím bejt rychlejší, no už končím.

Závěrem přeju všem čitatelům hezkej, barevnej a bezrýmej listopad, ača.