Na začátku to byl jen kýbl černých bezinek, to protože jsem se dokopal něco natrhat až tak pozdě, že nic jinýho už nerostlo a šípek už jsem zkoušel. Obral jsem je kuličku po kuličce, protože tu šerednou pachuť dělají právě řapíky. Na vrtačku jsem postavil mixér, který by se vešel do demižonu, aby jsem z toho vyždímal co nejvíc šťávy. No potom ještě 2 litry vody, 2 kila cukru, vinné kvasinky a ostatní už bylo na pánubohu.
Ono to vlastně nebylo stáčení, protože normálně se u ovocného vína nechá sednout kal a stočí se ta horní čirá tekutina, kdežto já jsem ho slil přeš čajové sítko. Když jsem ušpinil půl kuchyně přišla konečně chvíle ochutnat.
"Nalej Bušku!" radši jen velkýho panáka, aby to nedopadlo špatně. Uáááááááá, je tu chvíle pojmenovat tento mok. Než jsem si dal první doušek chtěl jsem tomu říkat PURPUROVÉ NEBEZPEČÍ, ale teď si říkám, že by se to mělo jmenovat Katana face (to jako kdyby mě někdo rozpůlil obličej mečem), Rozšlápnutý úsměv, nebo možná Láska ženy. Je totiž kyselá i když jsem do ní dal 50% cukru, u polknutí se ksichtím i když mi opravdu chutná a jsem na ni hrdej. No konec přirovnání nebo si ještě řeknete, že jsem magor.
Je toho 5 litrů. Doufám, že tento víkend, kdy přijede bratr s Deni, přežije alespoň jedna sedmička, aby ochutnali i ostatní.
PS: Prej je bezinkové víno plné vitamínů, to doufám, protože u třetí skleničky a debatě s tátou, jsme se usnesli na tom, že je maličko zoctovatělé. Ještě uvidím, jestli se vyleje nebo vypije.
Žádné komentáře:
Okomentovat