VS
Komunismus: "Dobrý, nechytaj se na to vši a ušetříš za šampón."
sobota 3. prosince 2011
Sakra?!?!?! Buddha si mě zase našel
VS
Komunismus: "Dobrý, nechytaj se na to vši a ušetříš za šampón."
čtvrtek 3. listopadu 2011
JANK(N)OVINY - říjen 2011
Je 3. listopadu, takže tohle vydání emituji o jeden den dříve, speciálně pro kamaráda triatlonistu, který už nedočkavě klepe prstem na myši nebo klávese F5 (díky za koment Sečane).
No, jeden měsíc, to je docela doba, takže jsem si musel dokonce přečíst o tom,co se dělo v říjnu, abych věděl, kde vůbec napojit. Nakonec mě zachránil můj fyzický deník, i když ani do něho už příliš nepíšu, možná to bude tím, že docela začínám žít ve skutečném světě. Hlavně je to znát na tom, že rozlišuju pracovní týden a víkend, to pro mě na škole nemělo vůbec význam, středa jako neděle.
Už teda začínám. JIS karta - to byla první bitva mojí říjnové války. Jiska je studentská karta na ZČU, kterou mi v lednu zrušili, protože přecházejí na novou, která se spojí s plzeňskou kartou a bude multifunkčnější (asi nějaké firmě chyběla práce a někomu na univerzitě chybělo něco do kapsy). No a tak začal tento odstavec už v lednu 2011. Poslal jsem několik fotografií, které mi byly všechny zamítnuty, něco se prostě našlo. Rezignoval jsem s tím, že mě vyhodí ze školy a že už ji nebudu potřebovat, ale ejhle potřebuju a to do právnické knihovny (kde se mimochodem skvěle spí v klubovně na gauči). Takže druhé kolo začalo už v září a při asi šesté fotce a novému problému v existenci staré blokované karty, takže asi 5 mailů a hodně slibů, jsem ji získal. Tady začíná druhý odstavec a další týden, který se mi velice líbil.
Plzeň. V pondělí 17. 10. jsem vyrazil udělat další díru do zdi, která mě dělí od titulu. Takže jsem začal vyzvednutím JISkarty a následně běháním po fakultě a sháněním vedoucího práce a dál hledáním materiálů atp. k diplomce na téma - Právní regulace reklamy na soukromoprávních TV de lege ferenda. No vedoucího ještě nemám, na Mediální právo je totiž jen jeden člověk na celé fakultě a neodpovídá na maily. No k tomu co mě bavilo - samozřejmě mě bavily holky v knihovně, v Menze a tak vůbec v Plzni. Další sranda byla v pátek, kdy před odjezden za bráchou do Vodňan, mě odchytila holka jestli nechci hrát v sobotu ve filmu, že přej potřebují cituji: "pár pořádných chlapů jako jsi ty (já)." No prča, asi film o hooligans nebo něco o barbarech. Můj přirozený exhibicionismus mě táhl za kariérou filmové stár :) , ale už jsem volal bráchovi, takže nic. No a Karma mi splnění slibu vrátila už v tu inkriminovanou sobotu a to tak, že jsem tetoval bráchu na záda, no zábava nevídaná, dokonce se mi zadařilo, takže prej bude další objednávka. To je vidět, že člověk může být vším čím chce. Taky padlo něco alkoholu, ale vzhledem k tomu, že švagrová měla narozeniny, tak v tom nevidím problém.
Další týden byl asi pracovní, ale nevím jestli se stalo něco o čem psát. Takže přeskočím dál, nebo ne, už vím, řídil jsem Avii, to je stroj, no hustá zkušenost, ale dalo se, myslel jsem si taky že je to těžší, ale chce to jen jet a neposlouchat jak motor kvílí.
Poslední info ve stratce je, že tento týden proběhlo dědické řízení a tak jsem oficiálně majitel domku s velikou zahradou plnou jabloní a dílnou s graráží. No a když už jsem ten majitel nemovitosti v Dašicích, proč bych hned neotravoval na Městském úřadě, ne? No nejdřív jsem byl na úřadu zjistit jak na to a obratem do hodinky jsem s 2 kopiemi žádosti otravoval znovu a zajistil povolení ke skácení přerostlého stromu na dvoře, který se nakonec pravděpodobně stane Dašickým vánočním stromkem pro tento rok, ale o tom se bude ještě trošku jednat. Já dofám, že to klapne, jinak by město platilo kácení, dopravu bůh ví odkud a ještě samotný strom, takže to snad klapne. No a v lednu se bude teprve štípat do krbu.
To je asi všechno co se stalo, jo a konečně jsem se kousnul a dal si 12,5 km v tempu kolem 6´40´´, chtělo to jen vyběhnou pryč a nedělat kolečka, protože když už jste v Ředicích, tak kratší cesta zpět nevede. Už se těší na Vinařský půlmarathon, bude prča, možná, že se i utavim, jak budu chtím bejt rychlejší, no už končím.
Závěrem přeju všem čitatelům hezkej, barevnej a bezrýmej listopad, ača.
 |
| Jeník Permoník - to aby bylo foto |
No, jeden měsíc, to je docela doba, takže jsem si musel dokonce přečíst o tom,co se dělo v říjnu, abych věděl, kde vůbec napojit. Nakonec mě zachránil můj fyzický deník, i když ani do něho už příliš nepíšu, možná to bude tím, že docela začínám žít ve skutečném světě. Hlavně je to znát na tom, že rozlišuju pracovní týden a víkend, to pro mě na škole nemělo vůbec význam, středa jako neděle.
Už teda začínám. JIS karta - to byla první bitva mojí říjnové války. Jiska je studentská karta na ZČU, kterou mi v lednu zrušili, protože přecházejí na novou, která se spojí s plzeňskou kartou a bude multifunkčnější (asi nějaké firmě chyběla práce a někomu na univerzitě chybělo něco do kapsy). No a tak začal tento odstavec už v lednu 2011. Poslal jsem několik fotografií, které mi byly všechny zamítnuty, něco se prostě našlo. Rezignoval jsem s tím, že mě vyhodí ze školy a že už ji nebudu potřebovat, ale ejhle potřebuju a to do právnické knihovny (kde se mimochodem skvěle spí v klubovně na gauči). Takže druhé kolo začalo už v září a při asi šesté fotce a novému problému v existenci staré blokované karty, takže asi 5 mailů a hodně slibů, jsem ji získal. Tady začíná druhý odstavec a další týden, který se mi velice líbil.
Plzeň. V pondělí 17. 10. jsem vyrazil udělat další díru do zdi, která mě dělí od titulu. Takže jsem začal vyzvednutím JISkarty a následně běháním po fakultě a sháněním vedoucího práce a dál hledáním materiálů atp. k diplomce na téma - Právní regulace reklamy na soukromoprávních TV de lege ferenda. No vedoucího ještě nemám, na Mediální právo je totiž jen jeden člověk na celé fakultě a neodpovídá na maily. No k tomu co mě bavilo - samozřejmě mě bavily holky v knihovně, v Menze a tak vůbec v Plzni. Další sranda byla v pátek, kdy před odjezden za bráchou do Vodňan, mě odchytila holka jestli nechci hrát v sobotu ve filmu, že přej potřebují cituji: "pár pořádných chlapů jako jsi ty (já)." No prča, asi film o hooligans nebo něco o barbarech. Můj přirozený exhibicionismus mě táhl za kariérou filmové stár :) , ale už jsem volal bráchovi, takže nic. No a Karma mi splnění slibu vrátila už v tu inkriminovanou sobotu a to tak, že jsem tetoval bráchu na záda, no zábava nevídaná, dokonce se mi zadařilo, takže prej bude další objednávka. To je vidět, že člověk může být vším čím chce. Taky padlo něco alkoholu, ale vzhledem k tomu, že švagrová měla narozeniny, tak v tom nevidím problém.
Další týden byl asi pracovní, ale nevím jestli se stalo něco o čem psát. Takže přeskočím dál, nebo ne, už vím, řídil jsem Avii, to je stroj, no hustá zkušenost, ale dalo se, myslel jsem si taky že je to těžší, ale chce to jen jet a neposlouchat jak motor kvílí.
Poslední info ve stratce je, že tento týden proběhlo dědické řízení a tak jsem oficiálně majitel domku s velikou zahradou plnou jabloní a dílnou s graráží. No a když už jsem ten majitel nemovitosti v Dašicích, proč bych hned neotravoval na Městském úřadě, ne? No nejdřív jsem byl na úřadu zjistit jak na to a obratem do hodinky jsem s 2 kopiemi žádosti otravoval znovu a zajistil povolení ke skácení přerostlého stromu na dvoře, který se nakonec pravděpodobně stane Dašickým vánočním stromkem pro tento rok, ale o tom se bude ještě trošku jednat. Já dofám, že to klapne, jinak by město platilo kácení, dopravu bůh ví odkud a ještě samotný strom, takže to snad klapne. No a v lednu se bude teprve štípat do krbu.
To je asi všechno co se stalo, jo a konečně jsem se kousnul a dal si 12,5 km v tempu kolem 6´40´´, chtělo to jen vyběhnou pryč a nedělat kolečka, protože když už jste v Ředicích, tak kratší cesta zpět nevede. Už se těší na Vinařský půlmarathon, bude prča, možná, že se i utavim, jak budu chtím bejt rychlejší, no už končím.
Závěrem přeju všem čitatelům hezkej, barevnej a bezrýmej listopad, ača.
úterý 4. října 2011
JANK(N)OVINY - září 2011
Tak si myslim, že je to měsíc, co jsem něco napsal na blog, ale jistej si nejsem. Proto ty (N)oviny, to jako měsíčník. Zkusím to napsat trochu chronologicky.
První týden byl dost hektický, nato že měl být o čerpání nové energie a síly, tak mě spíš vysál až na dno. Začátek byl někde po poledni 2. září, kdy mě uvítal otec po příjedzdu z Plzně sklenkou whisky a neskončili jsme u jedné. To byla myslím středa. Večer jsem zakončil procházkou prázdnými Dašicemi na několika pávech dobrého green-mental-salát-úletu. Až do neděle to bylo dost podobné. Hlavní je, že jsem spal s velkým S. Prostě hodně spal, to mluvím třeba o 14 hodinách denně a díky mému "úspěchu" mě dokonce nechali všichni v klidu.
Druhý týden jsem začal klusat, šlo to z tuha. Zkoušel jsem to tak po 3, 5 nebo 6km, víc jsem ještě ani nezkoušel. Hlavní je nezošklivit si to. Plány na půlmarathon mám, ale nic víc neřeknu, protože moje plány většinou skapou na podlahu a brzo se vsáknou. Poslední týdny se nesou dost v duchu souboje starého a nového o mou osobu - tím myslím starou yorkshirku Zuzanku a nového německého ovčáka Rolfa. Bohužel Rolf je vetřelcem a Zuzanka zase morče na hraní, takže hlídání a okřikování a proutek a zavírání dveří atp.
Týden končil otcovou oslavou 50. narozenin, díky že jsem mohl řídit, království za koně a koně za střízlivý den.
V třetím týdnu jsem začal brigádničit pro kámoše, takže díky hodně dlouhým směnám a mojí nové kámošce lopatě jsem byl běhat jednou a neučil jsem se ani jednou. Týden ve znamení práce - sprcha - postel, nevadí bez peněz si někam zalez a s nimi klidně vylez. 14. září první bezproblémocý zápis po dlouhé době a zase práce. Myslim, že někdy od pátku jsem začal pařit s dávnou kamarádkou s výhodami a potvrdilo se to jako skvělá změna a pozvedlo mi to morálku.
Ve čtvrtém týdnu opět pracovně a když se dalo, tak jsem zašel na pytel a trochu pocvičit. Ani nevim, ale asi se nic jiného nestalo až do pátku. Kokiho návrato-narozeninová akce mi dost zamávala s bytím, to se scvrklo na touhu přežít další den a usnout kdekoliv, klidně i na podlaze pomočených veřejných záchodků (to přeháním, zaspal jsem a pokracoval v autě cestou do práce a zpět, naštěstí se dělalo jen do 11:30). To byl asi ten litr Rumu nebo víc, ale co je třeba se občas skutečně vydezinfikovat. Chlapcům v práci jsem to vrátil v neděli, kdy na tom byli špatně zase oni a já předbral veškerou iniciativu, tzn. organizaci práce - výkon práce - a přívoz a odvoz z práce. No vostrej víkend.
Pátej týden by ušel nebýt Janka Bechera zvaného Šestého a k tomu nějaké Dašické dvanáctky. No jinak týden opět pracovní a cvičící, paráda, tělo začíná spolupracovat a zase jsem probudil atrofované svaly k životu. Ve čtvrtek 29. září jsem vložil kulturu. S Janou jsme vyrazili na Pardubický zámek, do rytířského sálu na Barroco Sempre Giovanne - seskupení, které zahrálo po třech skladbách od 6 autorů. První půle byla dost slušná, ale na poslední vystoupení loňské sezóny zakončené Čtyřmi ročními obdobími od Vivaldiho, to rozhodně nemělo, nemyslím ve kvalitě provedení ale celkově v hudbě. Těšil jsem se tedy na druhou půli, kdy opravdu došlo k tomu na co jsem čekal a to na mrazení po zádech a mravenčení od žaludku až na obličej, bohužel jen na pár sekund, kdy veškerý dojem smazal některý z houslistů, asi čtyřmi brutálními chybami, které trhaly uši. No nic v sobotu volno, to jsem prospal a v něděli práce, takže jak vidíte pořád se bavím. Navíc když přijedu dřív domů tak něco sfouknu, jako třeba štípání dříví u babičky nebo tak, ale co, to je život a pěkná práce, lepší než v kanclu.
Dost keců, asi už je to až moc dlouhé, tak zase za Bůh ví jako dlouho. Mějte se aspoň tak jako já.
První týden byl dost hektický, nato že měl být o čerpání nové energie a síly, tak mě spíš vysál až na dno. Začátek byl někde po poledni 2. září, kdy mě uvítal otec po příjedzdu z Plzně sklenkou whisky a neskončili jsme u jedné. To byla myslím středa. Večer jsem zakončil procházkou prázdnými Dašicemi na několika pávech dobrého green-mental-salát-úletu. Až do neděle to bylo dost podobné. Hlavní je, že jsem spal s velkým S. Prostě hodně spal, to mluvím třeba o 14 hodinách denně a díky mému "úspěchu" mě dokonce nechali všichni v klidu.
 |
| Takhle se má hlídat.... |
Týden končil otcovou oslavou 50. narozenin, díky že jsem mohl řídit, království za koně a koně za střízlivý den.
V třetím týdnu jsem začal brigádničit pro kámoše, takže díky hodně dlouhým směnám a mojí nové kámošce lopatě jsem byl běhat jednou a neučil jsem se ani jednou. Týden ve znamení práce - sprcha - postel, nevadí bez peněz si někam zalez a s nimi klidně vylez. 14. září první bezproblémocý zápis po dlouhé době a zase práce. Myslim, že někdy od pátku jsem začal pařit s dávnou kamarádkou s výhodami a potvrdilo se to jako skvělá změna a pozvedlo mi to morálku.
Ve čtvrtém týdnu opět pracovně a když se dalo, tak jsem zašel na pytel a trochu pocvičit. Ani nevim, ale asi se nic jiného nestalo až do pátku. Kokiho návrato-narozeninová akce mi dost zamávala s bytím, to se scvrklo na touhu přežít další den a usnout kdekoliv, klidně i na podlaze pomočených veřejných záchodků (to přeháním, zaspal jsem a pokracoval v autě cestou do práce a zpět, naštěstí se dělalo jen do 11:30). To byl asi ten litr Rumu nebo víc, ale co je třeba se občas skutečně vydezinfikovat. Chlapcům v práci jsem to vrátil v neděli, kdy na tom byli špatně zase oni a já předbral veškerou iniciativu, tzn. organizaci práce - výkon práce - a přívoz a odvoz z práce. No vostrej víkend.
Pátej týden by ušel nebýt Janka Bechera zvaného Šestého a k tomu nějaké Dašické dvanáctky. No jinak týden opět pracovní a cvičící, paráda, tělo začíná spolupracovat a zase jsem probudil atrofované svaly k životu. Ve čtvrtek 29. září jsem vložil kulturu. S Janou jsme vyrazili na Pardubický zámek, do rytířského sálu na Barroco Sempre Giovanne - seskupení, které zahrálo po třech skladbách od 6 autorů. První půle byla dost slušná, ale na poslední vystoupení loňské sezóny zakončené Čtyřmi ročními obdobími od Vivaldiho, to rozhodně nemělo, nemyslím ve kvalitě provedení ale celkově v hudbě. Těšil jsem se tedy na druhou půli, kdy opravdu došlo k tomu na co jsem čekal a to na mrazení po zádech a mravenčení od žaludku až na obličej, bohužel jen na pár sekund, kdy veškerý dojem smazal některý z houslistů, asi čtyřmi brutálními chybami, které trhaly uši. No nic v sobotu volno, to jsem prospal a v něděli práce, takže jak vidíte pořád se bavím. Navíc když přijedu dřív domů tak něco sfouknu, jako třeba štípání dříví u babičky nebo tak, ale co, to je život a pěkná práce, lepší než v kanclu.
Dost keců, asi už je to až moc dlouhé, tak zase za Bůh ví jako dlouho. Mějte se aspoň tak jako já.
čtvrtek 1. září 2011
ALL IN ONE
Nenapadá mě způsob jak napsat něco nechaotickýho po takový době, kdy se nejdřív nedělo nic a potom hic. Tak doufám, že se zorientujete sami - moje rada je, přečíst celý příspěvěk a zapomenout to, co vás nezajímá nebo rovnou všechno.
Začnu tou nejžhavější informací a to je, že jsem se vykoupal :) . Možná to vypadá jako sranda, ale když žijete v domě, kde se vyskytuje tělový píling, obličejová gumáž, paty můžete mít obroušené nasucho nebo na mokro a kdybych měl zájem, tak se najde i profesionální depilace voskem, je to trochu mazec odjet na měsíc pryč s kapesní pastou, mejdlem a navíc bez ručníku (moje hlava děravá). Tak počáteční vtípek by byl a jde se do fakt.
Takže největší bomba - 30. 8. jsem udělal poslední zkoušku a můžu k státnicím - to je dobrý, ale ještě lepší je, že kdybych nedal, tak 1. září můžu rovnou na pracák, takže paráda všech parád a VELIKÉ DĚKUJI paní profesorce OUTLÉ a profesorovi KOCINOVI, za to že zkouší způsobem, u kterého mohou uspět i nešprti s logickou pamětí. Prej mi to pálí. Jinak posledních 7 zkoušek z 8 jsem dal za 3.
Další info je, že jsem se po 10 letech, kdy jsem si myslel, že by moji krev nechtěli ani natěrači a upíři by se po ní poblili, stal dárcem krve a navíc mám skupinu NULA NEGATIVNÍ, takže cítím i povinnost darovat. Za to chci poděkovat Lence a Adamovi, že mě pozvali na svačinku do transfuzní kliniky. Už se těším na Jánského plaketu za 10 odběrů. Mimochodem můj táta má 44 odběrů, tak to prej bere, že dal 5 litrů za každýho z rodiny.
O sportu asi pomlčím, sice v červeci jsem po restartu běžel několikrát 7km a 10km, ale nestojí to ani za řeč a v plzni jsem byl celej srpen a tam jsem pohyb vypnul úplně. Takže jak se říká o tomto tématu ........ TICHO PO PĚŠINĚ...........
No jinak mě toho už moc nenapadá, jen že mám 112,5kg což je o 7,5kg méně než minulej rok v tuhle dobu, i když v lednu už jsem byl na 103kg, ale pořád je to lepší odrazová plošina pro návrat do původního Jendova těla, než minulej rok a taky to vypovídá a mém speciálním dietním stylu a to je OPČNÝ JOJO EFEKT.
Tak ať se vám všem daří a já jdu na ryby a večer si něco vyklusnu. Zažívám totiž po 4 letech čistou blaženost.
Jo a poslední velké díky podpoře RODIČŮ, i když jsou jedním z mých největších stresorů.
Začnu tou nejžhavější informací a to je, že jsem se vykoupal :) . Možná to vypadá jako sranda, ale když žijete v domě, kde se vyskytuje tělový píling, obličejová gumáž, paty můžete mít obroušené nasucho nebo na mokro a kdybych měl zájem, tak se najde i profesionální depilace voskem, je to trochu mazec odjet na měsíc pryč s kapesní pastou, mejdlem a navíc bez ručníku (moje hlava děravá). Tak počáteční vtípek by byl a jde se do fakt.
Takže největší bomba - 30. 8. jsem udělal poslední zkoušku a můžu k státnicím - to je dobrý, ale ještě lepší je, že kdybych nedal, tak 1. září můžu rovnou na pracák, takže paráda všech parád a VELIKÉ DĚKUJI paní profesorce OUTLÉ a profesorovi KOCINOVI, za to že zkouší způsobem, u kterého mohou uspět i nešprti s logickou pamětí. Prej mi to pálí. Jinak posledních 7 zkoušek z 8 jsem dal za 3.
Další info je, že jsem se po 10 letech, kdy jsem si myslel, že by moji krev nechtěli ani natěrači a upíři by se po ní poblili, stal dárcem krve a navíc mám skupinu NULA NEGATIVNÍ, takže cítím i povinnost darovat. Za to chci poděkovat Lence a Adamovi, že mě pozvali na svačinku do transfuzní kliniky. Už se těším na Jánského plaketu za 10 odběrů. Mimochodem můj táta má 44 odběrů, tak to prej bere, že dal 5 litrů za každýho z rodiny.
O sportu asi pomlčím, sice v červeci jsem po restartu běžel několikrát 7km a 10km, ale nestojí to ani za řeč a v plzni jsem byl celej srpen a tam jsem pohyb vypnul úplně. Takže jak se říká o tomto tématu ........ TICHO PO PĚŠINĚ...........
No jinak mě toho už moc nenapadá, jen že mám 112,5kg což je o 7,5kg méně než minulej rok v tuhle dobu, i když v lednu už jsem byl na 103kg, ale pořád je to lepší odrazová plošina pro návrat do původního Jendova těla, než minulej rok a taky to vypovídá a mém speciálním dietním stylu a to je OPČNÝ JOJO EFEKT.
Tak ať se vám všem daří a já jdu na ryby a večer si něco vyklusnu. Zažívám totiž po 4 letech čistou blaženost.
 |
| to není ta blaženost ale LEČÓÓÓ...... |
Jo a poslední velké díky podpoře RODIČŮ, i když jsou jedním z mých největších stresorů.
středa 6. července 2011
restart
Takže už tenhle článek píšu potřetí a zkrátim to na minimum, protože mám tendence rekapitulovat a rozvádět hovadiny.
No nic prostě po měsíci a půl co jsem na sport hodil bobek (kvůli škole a práci na baráku, to se musim Janka zastat) to zase rozjedu. Dneska jsem měl konečně chuť i silu jít si zaběhat. Smůla se mě ale drží a to v podobě ztracené lahve na běhání, takže jsem musel běžet kratší cestu, abych nezemřel žízní, protože jsem stále sračka. No vždycky když si tu lahev vezmu někam jinam než na běhání zapomenu ji, buďto v sauně nebo na bazénu, nebo jako dnes ani nevim kde je, vůbec. No dal jsem si teda 3,8km za 5:14/km, takže jsem celkem spokojenej. No doufám, že mi to chvíli vydrží. Zatim
No nic prostě po měsíci a půl co jsem na sport hodil bobek (kvůli škole a práci na baráku, to se musim Janka zastat) to zase rozjedu. Dneska jsem měl konečně chuť i silu jít si zaběhat. Smůla se mě ale drží a to v podobě ztracené lahve na běhání, takže jsem musel běžet kratší cestu, abych nezemřel žízní, protože jsem stále sračka. No vždycky když si tu lahev vezmu někam jinam než na běhání zapomenu ji, buďto v sauně nebo na bazénu, nebo jako dnes ani nevim kde je, vůbec. No dal jsem si teda 3,8km za 5:14/km, takže jsem celkem spokojenej. No doufám, že mi to chvíli vydrží. Zatim
neděle 5. června 2011
Ještě žiju...
Tak po dlouhé době jsem si našel chvilku na blogování. Nejde tolik o nedostatek času, ale spíš o to kam ten čas investovat a ani nějak nebylo douhou dobu o čem psát.
Od půlmaratonu se nic nedělo, díky nohám na kaši jsem na nějakou dobu vypustil běhání, fialové nehty na palcích u nohou mám ještě teď. No a z nicnedělání jsem skočil rovnou do dobrýho porna. Opět se otevřela moje 13. komnata (ZČU a zkouškové) a k tomu jsem podědil dům po dědovi (krutopřísné útočiště poustevníka, kde se 5 let neotevřelo jediný okno). Takže je stále co dělat. No než dovalím nějaké rozšiřující články, tak mám 3 hlavní body ke sdělení.
1. Dal jsem zkoušku z MPS2 (mezinárodní právo soukromé), ne teda já, ale dal to spíš profesor a to mně. Díky mnohokrát doktore Kunci za tu nádhernou troju, nic jinýho už ani neznám.
2. Chytil jsem konečně prvního letošního kapra, ale protože byl malej, tak ukážu i druhýho, protože ten už stojí za řeč
3. zrenovoval jsem schody na půdu, konečně větší dílo ze dřeva, bez pomoci a až na električkou vrtačku jen s použitím ručních nástrojů, dost mě bavilo rovnat hrany pořízem. Dokonce se schody líbí i otci a bez výhrad.
No na domě jsem toho udělal už mnohem víc, hlavně spousta vyklízení, bourání a likvidace železa, řezání dřeva, úprava dvora, zahrady, úklid dílny, oprava sociálního zařízení atp. No nic až se hnu z místa, tak zase něco nafotím a napíšu.
Každopádně do podzimu, kdy chci bydlet, je asi se sportem ámen. Doufám, že proběhnou alespoň nějaký hory. Ača nevim kdy. Ať se Vám daří aspoň jako mně.
Od půlmaratonu se nic nedělo, díky nohám na kaši jsem na nějakou dobu vypustil běhání, fialové nehty na palcích u nohou mám ještě teď. No a z nicnedělání jsem skočil rovnou do dobrýho porna. Opět se otevřela moje 13. komnata (ZČU a zkouškové) a k tomu jsem podědil dům po dědovi (krutopřísné útočiště poustevníka, kde se 5 let neotevřelo jediný okno). Takže je stále co dělat. No než dovalím nějaké rozšiřující články, tak mám 3 hlavní body ke sdělení.
1. Dal jsem zkoušku z MPS2 (mezinárodní právo soukromé), ne teda já, ale dal to spíš profesor a to mně. Díky mnohokrát doktore Kunci za tu nádhernou troju, nic jinýho už ani neznám.
2. Chytil jsem konečně prvního letošního kapra, ale protože byl malej, tak ukážu i druhýho, protože ten už stojí za řeč
 | |||
| 1. kousek 39cm, ale radosti za celej metr |
 |
| 2. kousek 45cm - krásnej |
 |
| vlevo staré - - - - - - - - - - - - -nové vpravo |
Každopádně do podzimu, kdy chci bydlet, je asi se sportem ámen. Doufám, že proběhnou alespoň nějaký hory. Ača nevim kdy. Ať se Vám daří aspoň jako mně.
neděle 24. dubna 2011
týden 16
Asi to bude vypadat trochu divně, ale i tento týden se nese v duchu 1/2martonu a v duchu následků, post-traumatu a mých neuvěřitelných vyprávění každému koho potkám :)
No co asi tak může obr jako já dělat po uběhnuté půlce. Jasně, půl týdne jsem si lízal rány, ne doslova, protože svoje třísla bych lízat nechtěl. V pondělí, druhý den po běhu, jsem byl ještě betonovější než v neděli. Ze schodů jak jinak než vpravo vbok a co nejvíc váhy přenést na ruce (zábradlí). Ale jinak v pohodě, vršek byl dobrej, neboleli ani záda, takže prostě fitko. Od pondělí do středy jsem byl každý den. Klasický průběh - hruška a pytel do hodinky a potom cviky o 30 až 40 opakování. V úterý, když máma vyděla mé "utrpení", udělala mi lymfodrenáž nohou (horší bolest neznám, snad jen rovnání zlomeniny nebo tak něco), ale stálo to za to, ve středu jsem si díky božské masáži mohl ve fitku v pohodě dovolil asi 10 nebo 15 minut poskákat na švihadle, přece jen ty odřeniny mezi nohama jsou stále citlivé a tak se mi nechtělo ještě vyběhnout. Čtvrtek se stal zlomovým dnem, vzbudil jsem se v 6:30 a vzhledem k tomu, že naši ještě spali, šel jsem vyklusnout. Hlavní bod běhu, vyzkoušet elasťáky naostro. Chtěl jsem si jen tak pomaličku odhopsat 5km, ale dřelo a štípalo to tak, že jsem dal raději rychlé kolečko 3,5 a fofrem do sprchy, večer jsem ještě zašel do fitka, ale jsem asi nějak vysátej, všechno mi připadalo dost těžký, tak jsem aspoň trošku vytočil nohy na rotopedu. V pátek ráno už 5,5km, ale cítím, že to není ono, je to trápení, ne že by nohy nějak moc boleli i ty odřeniny už jsou snesitelnější, ale prostě to není ta pohoda jako normálně. Na pátek bylo v plánu přes 8km běh, ale tak nějak se to všechno seběhlo až se vlastně nic nestalo, byl jsem teda 6 hodin na rybách ve stoje a s prutem v ruce u čehoš jsem ZHOŘEL. Sobota byla podobná, nešlo o nechuť, ale přijel bratr, staral jsem se o domácí zoo, byl na výstavě zahrádkářů, prohlídka mé gruntu, byl jsem se podívat na fotbal, potom na zahrádku (pub) s kamarády a nakonec koncert nějakého dua ve stylu Missippi blues, můžu vopravdu doporučit a tak jsem celej den lítal z jednoho konce na druhej a nějak nebylo kdy. Karma si ale najde každého a tak mi to bylo v neděli vráceno i s úroky, jelo se do bazénu. Seča, Váša (teď jsem se možná sekl, v tom případě se omlouvám) a já, 1400 nebo 1500 ostrých metrů, teda pro mě ostrých, plavali se rychlé stovky, poslední 2 už jsem jezdil jen 50 a zpět výplav, ale jinak dobrý, ještě tam něco zbylo.
Super týden, váha šla trochu dolů, protože díky různým činnostem jsem zapomněl na jídlo a díky budíku jsem chodil večer spát. Minimum bylo asi 105,5. Uvidíme jestli to konečně zlomim a bude nějaký skok, nebo to půjde dál po troškách a dlouho. Vím co mám dělat, ale to ví všichni ve všem a skoro nikdo nemá dost disciplíny, takže nad sebou nelámu hůl. Přeju všem pěknej další týden a ať se daří.
No co asi tak může obr jako já dělat po uběhnuté půlce. Jasně, půl týdne jsem si lízal rány, ne doslova, protože svoje třísla bych lízat nechtěl. V pondělí, druhý den po běhu, jsem byl ještě betonovější než v neděli. Ze schodů jak jinak než vpravo vbok a co nejvíc váhy přenést na ruce (zábradlí). Ale jinak v pohodě, vršek byl dobrej, neboleli ani záda, takže prostě fitko. Od pondělí do středy jsem byl každý den. Klasický průběh - hruška a pytel do hodinky a potom cviky o 30 až 40 opakování. V úterý, když máma vyděla mé "utrpení", udělala mi lymfodrenáž nohou (horší bolest neznám, snad jen rovnání zlomeniny nebo tak něco), ale stálo to za to, ve středu jsem si díky božské masáži mohl ve fitku v pohodě dovolil asi 10 nebo 15 minut poskákat na švihadle, přece jen ty odřeniny mezi nohama jsou stále citlivé a tak se mi nechtělo ještě vyběhnout. Čtvrtek se stal zlomovým dnem, vzbudil jsem se v 6:30 a vzhledem k tomu, že naši ještě spali, šel jsem vyklusnout. Hlavní bod běhu, vyzkoušet elasťáky naostro. Chtěl jsem si jen tak pomaličku odhopsat 5km, ale dřelo a štípalo to tak, že jsem dal raději rychlé kolečko 3,5 a fofrem do sprchy, večer jsem ještě zašel do fitka, ale jsem asi nějak vysátej, všechno mi připadalo dost těžký, tak jsem aspoň trošku vytočil nohy na rotopedu. V pátek ráno už 5,5km, ale cítím, že to není ono, je to trápení, ne že by nohy nějak moc boleli i ty odřeniny už jsou snesitelnější, ale prostě to není ta pohoda jako normálně. Na pátek bylo v plánu přes 8km běh, ale tak nějak se to všechno seběhlo až se vlastně nic nestalo, byl jsem teda 6 hodin na rybách ve stoje a s prutem v ruce u čehoš jsem ZHOŘEL. Sobota byla podobná, nešlo o nechuť, ale přijel bratr, staral jsem se o domácí zoo, byl na výstavě zahrádkářů, prohlídka mé gruntu, byl jsem se podívat na fotbal, potom na zahrádku (pub) s kamarády a nakonec koncert nějakého dua ve stylu Missippi blues, můžu vopravdu doporučit a tak jsem celej den lítal z jednoho konce na druhej a nějak nebylo kdy. Karma si ale najde každého a tak mi to bylo v neděli vráceno i s úroky, jelo se do bazénu. Seča, Váša (teď jsem se možná sekl, v tom případě se omlouvám) a já, 1400 nebo 1500 ostrých metrů, teda pro mě ostrých, plavali se rychlé stovky, poslední 2 už jsem jezdil jen 50 a zpět výplav, ale jinak dobrý, ještě tam něco zbylo.
Super týden, váha šla trochu dolů, protože díky různým činnostem jsem zapomněl na jídlo a díky budíku jsem chodil večer spát. Minimum bylo asi 105,5. Uvidíme jestli to konečně zlomim a bude nějaký skok, nebo to půjde dál po troškách a dlouho. Vím co mám dělat, ale to ví všichni ve všem a skoro nikdo nemá dost disciplíny, takže nad sebou nelámu hůl. Přeju všem pěknej další týden a ať se daří.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)