První týden byl dost hektický, nato že měl být o čerpání nové energie a síly, tak mě spíš vysál až na dno. Začátek byl někde po poledni 2. září, kdy mě uvítal otec po příjedzdu z Plzně sklenkou whisky a neskončili jsme u jedné. To byla myslím středa. Večer jsem zakončil procházkou prázdnými Dašicemi na několika pávech dobrého green-mental-salát-úletu. Až do neděle to bylo dost podobné. Hlavní je, že jsem spal s velkým S. Prostě hodně spal, to mluvím třeba o 14 hodinách denně a díky mému "úspěchu" mě dokonce nechali všichni v klidu.
 |
| Takhle se má hlídat.... |
Týden končil otcovou oslavou 50. narozenin, díky že jsem mohl řídit, království za koně a koně za střízlivý den.
V třetím týdnu jsem začal brigádničit pro kámoše, takže díky hodně dlouhým směnám a mojí nové kámošce lopatě jsem byl běhat jednou a neučil jsem se ani jednou. Týden ve znamení práce - sprcha - postel, nevadí bez peněz si někam zalez a s nimi klidně vylez. 14. září první bezproblémocý zápis po dlouhé době a zase práce. Myslim, že někdy od pátku jsem začal pařit s dávnou kamarádkou s výhodami a potvrdilo se to jako skvělá změna a pozvedlo mi to morálku.
Ve čtvrtém týdnu opět pracovně a když se dalo, tak jsem zašel na pytel a trochu pocvičit. Ani nevim, ale asi se nic jiného nestalo až do pátku. Kokiho návrato-narozeninová akce mi dost zamávala s bytím, to se scvrklo na touhu přežít další den a usnout kdekoliv, klidně i na podlaze pomočených veřejných záchodků (to přeháním, zaspal jsem a pokracoval v autě cestou do práce a zpět, naštěstí se dělalo jen do 11:30). To byl asi ten litr Rumu nebo víc, ale co je třeba se občas skutečně vydezinfikovat. Chlapcům v práci jsem to vrátil v neděli, kdy na tom byli špatně zase oni a já předbral veškerou iniciativu, tzn. organizaci práce - výkon práce - a přívoz a odvoz z práce. No vostrej víkend.
Pátej týden by ušel nebýt Janka Bechera zvaného Šestého a k tomu nějaké Dašické dvanáctky. No jinak týden opět pracovní a cvičící, paráda, tělo začíná spolupracovat a zase jsem probudil atrofované svaly k životu. Ve čtvrtek 29. září jsem vložil kulturu. S Janou jsme vyrazili na Pardubický zámek, do rytířského sálu na Barroco Sempre Giovanne - seskupení, které zahrálo po třech skladbách od 6 autorů. První půle byla dost slušná, ale na poslední vystoupení loňské sezóny zakončené Čtyřmi ročními obdobími od Vivaldiho, to rozhodně nemělo, nemyslím ve kvalitě provedení ale celkově v hudbě. Těšil jsem se tedy na druhou půli, kdy opravdu došlo k tomu na co jsem čekal a to na mrazení po zádech a mravenčení od žaludku až na obličej, bohužel jen na pár sekund, kdy veškerý dojem smazal některý z houslistů, asi čtyřmi brutálními chybami, které trhaly uši. No nic v sobotu volno, to jsem prospal a v něděli práce, takže jak vidíte pořád se bavím. Navíc když přijedu dřív domů tak něco sfouknu, jako třeba štípání dříví u babičky nebo tak, ale co, to je život a pěkná práce, lepší než v kanclu.
Dost keců, asi už je to až moc dlouhé, tak zase za Bůh ví jako dlouho. Mějte se aspoň tak jako já.
